Martin Tůma

“Yet another personal homepage...”

Blog

Kategorie:

Nové články:

Nové komentáře:

Ve stopách Pierra de Coubertina

Není důležité zvítězit ale dorazit na start.

Je tomu sice už víc jak tejden, co proběhl letošní ročník taškařice zvané "Orientační závod pražských horolezců", ale o akci takového významu (světové proslulosti dosáhla zejména mezi pražskými horolezci...) prostě nelze neporeferovat. A o té letošní už vůbec ne.

Jelikož letos se z mé strany díky nepříliš vydařené přípravě nedalo o nějakých ambicích na čelní místa ve výsledkové listině ani snít natož mluvit, sliboval výlet do Rynoltic poklidnou společensko-sportovní akci bez většího stresu. Zbývalo už jenom vyřešit, jak se na místo činu dopravit.

Díky loňskému Berlínskému exilu seznámen s výhodami spolujízdy, navrhuji tuto. Max jde ve svých úvahách ale ještě mnohem dále a rozhoduje se pro akci propůjčit vlastní limuzínu. Jestli tak činí ze strachu, že by díky nějakému "malému nedorozumění" mohl domů opět cestovat vlakem (a já s ním!!!), nebo ze slitování se zbytkem členů oddílu mexických pěstí kteří by jinak zůstali bez dopravy, nechávám jako úvahu čtenáři.

Bohužel, ač zaměstnancem velké nadnárodní společnosti, mj. výrobce předního kompenzátoru Moorova zákona, firemní auto na Maxe nevyzbylo a tak se do Lužických hor pojede autem rodinným čímž jsem poněkud zklamán. Zklamán tak, jak jenom člověk může být, když se místo s BMW sedmičkové řady musí spokojit se škodou 130. A to ne jen tak ledajakou, jak se ukazuje, když s půlhodinovým zpožděním dorážím na místo odjezdu.

Tenhle kousek totiž skýtá nejedno překvapení. Například dětskou sedačku, která se nám, chtějíc cestovat v pěti opravdu ale opravdu nehodí. Stejně tak jako rezerva zabírající půlku kufru. Zatímco o zbytečnosti dětské sedačky Maxe přesvědčíme poměrně záhy, o absenci rezervy nechce ani slyšet. Pokouším se jí tedy dostat na své místo ze spoda pod kufrem. Ano, také naše rodina byla vlastníkem zázraku socialistické techniky v podobě škody 105, a na to se, stejně jako na umění jízdy na kole, nezapomíná. Dvě mladé sličné slečny, "novicky" z VŠAKu, které jedou s námi ale již očividně tuto dobu nezažily a tak jenom nevěřícně zírají na můj "hadí tanec" pod autem. Bohužel, se ukazuje, že tudy cesta nevede a umístění rezervy v kufru má svůj důvod. Uchycovací plech je totiž tak ohnutý, že pod kufr rezervu nacpat nelze. Ani silou, ani větší silou.

Rveme tedy bagáž kam se dá - v zadu jsme jak obložený chlebíčky, ve předu pak Max s inženýrským důmyslem mění 50l bágl v airbag. Všímavý čtenář teď možná zpozorní a začne přemýšlet, jak se dá řídit s 50l batohem pod nohama, ale tak šílená není ani naše posádka. Řidičem je totiž LeoN, neboť Max stejně jako já předstírá absenci řidičského průkazu. Dobrá věc se ale nakonec podaří a my tak můžeme vy...stoupit. Škoda 130 nikdy v minusových teplotách dobře nestartovala a nepřidá tomu ani to, když bůh ví jak dlouho stojí s vytaženým sytičem. Nicméně opět zavzpomínám na staré zašlé časy a po krátkém "hecování" přesvědčuju posádku, že chceme-li vůbec odjet, první rozcvičení před závodem si musíme dát už v Praze. A tak za mocného troubení i policejního doprovodu "ženeme" naší stotřicítku po Slezské dolů na lidský pohon.

Po chvíli motor přeci jenom naskočí a my se tak můžeme vydat na stíhací jízdu, abychom smazali vzniklé časové manko. S ručičkou tachometru si starosti dělat nemusíme, neb na ní díky nefunkčnímu osvětlení přístrojové desky není vidět a tak se na plný plyn řítíme směr Liberec. Bohužel pouze 5 minut než narazíme na první stojící kolonu a za dalších 5 minut za zděšeného volání holek: "hoříme!" poprvé toho večera "vaříme". Tlačení už máme natrénované, takže auto dostáváme z "výpadovky" rychleji než traťová četa monopost formule 1 ze závodního okruhu. Doplňujem zásoby vody (kupujeme dokonce vodu destilovanou, nicméně když mi po otevření nádrže od chladiče vytryskne naproti gejzír vody rezaté tak, že proti ní je odpadní voda z Vítkovických železáren vodou kojeneckou, ukazuje se tento nákup jako učebnicový příklad mrtvé investice) čekáme a odhadujem, na kolik "skoků" se tak můžem dostat na dálnici.

Nakonec stačí dva. Na startu toho posledního nás nějaký samaritán projíždějící okolo upozorňuje na jakýsi "magický" odvzdušňovací ventil na hadici do chladiče, který je prý nutné "poštelovat" aby chlazení správně fungovalo, tento je však v našem exempláři zrezivělý tak, že s ním nelze pohnout. Navíc při jeho zkoumání zjišťujem, že ona hadice chladícího okruhu vůbec není horká... Rozhodneme se proto dále se v tom nešťourat, mohli bychom také přijít na to, že chladič vůbec nefunguje a to bychom tuze neradi. Když se konečně dostáváme na dálnici, hlásí palubní technik zastávající s pomocí čelovky také funkci osvětlení palubní desky, pokles teploty a my tak skoro propadáme optimizmu, že do Rynoltic dorazíme sice se zpožděním, ale stále včas.

Optimizmus nám ale vydrží jen do Brandýsa nad Labem, kde kvůli opravám a souvisejícímu sloučení pruhů opět končíme v koloně. Když už počtvrté za večer "vaříme" rozhodujeme se pro jízdu v odstavném pruhu. Někteří řidiči kamionů jsou sice proti, ale ty LeoN zkušeně "vytroubí" našim klaksonem, který zní jen o trochu míň sexy než roh Gondoru. A tak než se nadějem jsme v Liberci a jelikož silničáři odvedli výjmečně dobrou práci a my tak nemusíme zjištovat, jak si poradí naše >10 let staré letní gumy se sněhem a náledím, dorážíme na start za 5 minut 12 (v našem případě 10).

K samotnému závodu už jenom ve zkratce - noční část mám i s opravdovým horolezeckým "feelingem" cestou od poslední kontroly si připadám jak pod vrcholem některého Himalájského velikána a do cíle se přišourávám v křečích úplně na krev. Ale co se dalo čekat, když se po 3 měsících nicnedělání snažim držet tempo s takovim "drtičem", jako je Max... Navíc jednou celkem solidně kufrujeme. V denní části mi pak koleno pro jistotu nedovolí ani popoběhnout a tak jsou výsledky takový, jaký jsou.

Za zmínku by pak jistě také stála závěrečná party i cesta domů (kde se náš vesmírný koráb dokonce vydal zachraňovat jiné nepojízdné vozidlo!) ale to už je zcela jiný příběh...

Vítězná posádka soutěže BESIP 2007

Komentáře
22.2.2008 1:02
Misak
A to jsem si myslel ze moje 17 let stara exkluzivni plechovka s motorem o trosku malo vetsim nez je rani hrnek kafe a 4 koly vzdalene pripominajici auto bude nutne vymenit... a tady koukam ze ma minimalne jeste 5 let pred sebou :-)
23.2.2008 20:45
tumič
Tvojí plechovku lze s přihmouřenejma očima považovat za "studentský vozítko", ale Maxova kára už zcela jednoznačně patří do kategorie "Punk's not death!" ;-)
20.2.2017 19:15
DavidVoilm
Buy Anabolic Steroids Usa - Oral Steroids For Sale In Usa ! <a href=muscledevelop.cc>Sho more...</a>

Jméno:
Web:
Zpráva:
 
Kontrolní kód: Kontrolní kód